DM I. typu

Lidé s cukrovkou I. typu tvoří asi 7 % všech diabetiků. V roce 2012 se v České republice léčilo s tímto onemocněním přes 56 tisíc osob a jejich počet neustále vzrůstá. Diabetes I. typu představuje autoimunitní onemocnění, jehož nositelé jsou v současnosti životně závislí na podávání syntetického inzulinu, protože jejich tělo není schopné vyrobit dostatečné množství inzulinu vlastního.

Útok na slinivku 

Imunitní systém nemocných s diabetem I. typu začne v určitou chvíli z doposud ne zcela jasných důvodů napadat buňky slinivky břišní, které produkují inzulin. Odborníci mluví o tzv. autoimunitním onemocnění, protože organismus bojuje s vlastním tkáněmi. Dochází k poškození těchto buněk a postupně se snižuje až zcela vymizí tvorba životně důležitého inzulinu. Řada buněk v organismu nedokáže využít glukózu z krve k výrobě energie (protože jde o děje na inzulinu závislé), a tělo tak musí uplatnit jiné energetické zdroje, vznikající například štěpením tuků. Tímto způsobem však vznikají nebezpečné ketolátky, jejichž nahromadění v organismu může způsobit až smrt. Zároveň se zvyšuje hladina krevního cukru, který není z oběhu odstraňován, a rozvíjí se související komplikace.

Jak se diabetes I. typu projevuje

První příznaky onemocnění se obvykle projeví u mladých osob pod 20 let věku a trvají poměrně krátce (několik týdnů). Nejčastěji se objevuje:

• veliká žízeň a nadměrné pití,
• častější močení, a to i v noci,
• hubnutí i přes normální či zvýšený příjem potravy,
• únava,
• rozmazané vidění.

Zvýšeného množství cukru v krvi se tělo snaží zbavit jeho vylučováním do moči, čímž ovšem ztrácí velké množství vody (proto nemocní více močí a mají velkou žízeň). V závažných případech může dojít až k těžké dehydrataci. Nahromadění ketolátek v krvi spolu s dehydratací a zvýšením množství krevního cukru může vyústit v tzv. diabetickou ketoacidózu, která se projevuje:

• nevolností a zvracením,
• slabostí,
• bolestí břicha,
• zrychleným dýcháním,
• poruchou až ztrátou vědomí.

Řešením je dodávání inzulinu 

Podezření na cukrovku I. typu vzniká na základě výše uvedených příznaků. Onemocnění je pak potvrzeno pomocí vyšetření krve a moči. Pacienti s tímto typem diabetu jsou v současnosti doživotně závislí na pravidelném užívání syntetického inzulinu, a to formou podkožních injekcí (často za pomoci inzulinových per) či inzulinové pumpy. Ta uvolňuje hormon do těla nepřetržitě během dne i noci, a to v různém množství podle momentálních nároků. Důležité je rovněž dodržování dietních a režimových opatření, aby množství podaného inzulinu co nejpřesněji odpovídalo skutečným potřebám organismu, a pochopitelně také pravidelné kontroly hladiny krevního cukru. V budoucnu lze snad očekávat možnost transplantace slinivky či jednotlivých ostrůvků produkujících inzulin.

(veri)

Zdroje:
www.diabetickaasociace.cz
www.webmd.com

Kam dále?