Inzulin

Inzulín je hormon regulující množství glukózy (krevního cukru) v krvi. Snížená tvorba inzulínu či nedostatečná citlivost tkání na jeho účinky vedou k rozvoji diabetu mellitu neboli cukrovky. Zvýšená hladina glukózy v krvi, takzvaná hyperglykémie, je pak příčinou celé řady náhle vzniklých či dlouhodobě a plíživě se rozvíjejících komplikací, které jsou s cukrovkou spojeny.

Často skloňovaný hormon

Inzulín je produkován slinivkou břišní. Tzv. beta-buňky, které tento hormon tvoří, jsou součástí Langerhansových ostrůvků. Ty jsou roztroušeny uvnitř slinivky a kromě inzulínu uvolňují do krve také některé další hormony. Pokynem pro uvolnění inzulínu do krve je zvýšení hladiny krevního cukru, nejčastěji tedy po jídle. Určité množství hormonu je však vylučováno nepřetržitě po celý den, a to nezávisle na příjmu potravy. A jaké má inzulín účinky?

• Snižuje hladinu glukózy v krvi.
• Usnadňuje vstup krevního cukru do buněk.
• Podporuje ukládání cukru do zásob uložených zejména v játrech.
• Podporuje tvorbu tuku.

Jemná práce s cukrem

V potravě, kterou jíme, přijímáme mimo jiné také sacharidy čili cukry. Složené cukry se v organismu pomocí trávicích enzymů štěpí na jednoduché, mezi které patří i glukóza. Ta se stěnou střeva vstřebává do krve, čímž dojde ke zvýšení hladiny krevního cukru a uvolnění inzulínu ze slinivky břišní. Aby mohlo být nadměrné množství glukózy odstraněno z krve a samotná glukóza využita organismem, podporuje inzulín přesun krevního cukru z krve do buněk. Část glukózy se následně přemění na energii potřebnou pro většinu dějů, které v lidském těle probíhají, a část se uloží do zásob umístěných především v játrech. V okamžiku, kdy bude organismus trpět nedostatkem cukru (například při hladovění nebo cvičení), takto uložená glukóza se opět uvolní do krve.

Za vším stojí zánět 

Lidé mající diabetes I. typu trpí nedostatkem inzulínu, protože ten není produkován slinivkou břišní v dostatečné míře. Příčinou je autoimunitní zánět, kdy tělo prostřednictvím protilátek napadá vlastní buňky, v tomto případě beta-buňky, produkující inzulín, a ničí je. Důsledkem je, že řada buněk nedokáže využít glukózu z krve k výrobě energie, a tělo tak musí uplatnit jiné energetické zdroje, vznikající například štěpením tuků. Tímto způsobem se však tvoří nebezpečné ketolátky, jejichž nahromadění v organismu může způsobit až smrt.

Necitlivé tkáně 

U diabetu II. typu slinivka alespoň na počátku onemocnění vytváří inzulínu dostatek, tkáně však mají nižší citlivost na jeho účinek (odborníci mluví o tzv. inzulínové rezistenci). Proto začne slinivka produkovat více inzulínu a po nějakou dobu může být nebezpečí hyperglykémie zažehnáno. Dříve nebo později však dojde k vyčerpání beta-buněk a k poklesu produkce inzulínu, čímž se situace výrazně zhorší.

Inzulín jako lék

Všichni diabetici I. typu a část diabetiků II. typu užívá syntetický inzulín, protože jejich organismus není schopen vytvořit dostatečné množství hormonu vlastního. Ve většině případů se podává ve formě injekcí aplikovaných do podkoží, někteří nemocní však mají tzv. inzulínovou pumpu, která uvolňuje hormon do těla nepřetržitě během dne i noci, a to v různém množství podle momentálních nároků.

(veri)

Zdroj: www.diabetes.co.uk

Kam dále?