Perorální antidiabetika - kdy jsou vhodná, jak fungují

Perorální antidiabetika představují léky užívané k léčbě cukrovky, které se na rozdíl od inzulínu polykají. Existuje řada jednotlivých preparátů, které se liší mechanismem účinku i jinými vlastnostmi. Některá moderní perorální antidiabetika mohou užívat i lidé s porušenou funkcí ledvin a jater, zatímco u starších typů to nebylo možné. Další léky, které byly uvedeny na trh poměrně nedávno, zase slibují možnost snížení tělesné hmotnosti, pro diabetiky II. typu velmi vítanou.

Typy perorálních antidiabetik

1. Biguanidy (metformin)

Léky užívané jako první volba při léčbě diabetu II. typu. Fungují na principu zvýšení citlivosti tělesných tkání na inzulín a snižují tvorbu glukózy játry. Léky z této skupiny nesmějí užívat nemocní s ledvinným a srdečním selháním, jinak hrozí nebezpečí vzniku závažného stavu – laktátové acidózy (viz akutní komplikace diabetu). Mezi časté nežádoucí účinky biguanidů patří nevolnost a průjem, které však ve většině případů po nějaké době samy ustoupí.

2. Deriváty sulfonylurey

Přípravky z této skupiny podporují uvolňování inzulínu slinivkou břišní a snižují tak hladiny krevního cukru zejména po jídle. Deriváty sulfonylurey se nesmí užívat při těžších poruchách funkce ledvin a nejde o vhodný lék první volby u obézního diabetika, protože jejich užívání dále zvyšuje tělesnou hmotnost. Mezi nejčastější nepříjemné projevy patří vedle zvýšené hmotnosti také hypoglykémie (nízké hladiny krevního cukru), ke které dochází nejčastěji při užití vyšších dávek, při hladovění či nadměrné fyzické zátěži.

3. Glinidy

Podobně jako deriváty sulfonylurey také glinidy podporují uvolňování inzulínu ze slinivky břišní. Působí však rychleji a je nutné jejich užívání vícekrát denně. Jejich podávání je spojeno s menším nebezpečím vzniku hypoglykémie.

4. Glitazony (thiazolidindiony)

Léky patřící do této skupiny zvyšují citlivost tkání na účinky inzulínu. Jejich užívání je nežádoucí u nemocných se srdečním selháním, protože samy o sobě výskyt tohoto onemocnění zvyšují. Dalším nepříjemným účinkem je růst tělesné hmotnosti a zvýšený výskyt zlomenin u žen po menopauze.

5. DPP4 inhibitory

Mají příznivý vliv na hladinu glukózy v krvi i na váhu. Na rozdíl od některých předchozích preparátů jsou totiž takzvaně hmotnostně neutrální, to znamená, že hmotnost nikterak neovlivňují. Tyto léky zvyšují uvolňování inzulínu, ale pouze v případě hyperglykémie (zvýšené hladiny krevního cukru). Při normální hladině cukru v krvi sekreci inzulínu neovlivňují, a proto nehrozí nežádoucí hypoglykémie a i výskyt vedlejších projevů je minimální.

6. Agonisté GLP-1 receptorů

GLP-1 agonisté působí na podobném principu jako předchozí typ přípravků. Výhodou je fakt, že jejich užívání vede k poklesu váhy. Vhodné je proto jejich podávání u obézních diabetiků, a to nejčastěji v kombinaci s metforminem.

7. SGLT2 inhibitory

Jde o nejnovější perorální antidiabetika, která byla uvedena na trh poměrně nedávno. Působí přímo v ledvinách, kde zamezují vstřebávání glukózy zpět do krve a podporují její vylučování močí. Je tak zabráněno nežádoucímu zvýšení hladin cukru v krvi. Další výhodou je skutečnost, že prokazatelně snižují tělesnou hmotnost. U 3 až 4 % pacientů léčených těmito léky se objevují častější infekce genitálu.

(veri)

Zdroj: www.mayoclinic.org